Zobrazení předmětu čočkami

K zobrazení potřebuje nejméně dva paprsky. Vybíráme je z tzv. paprsků význačných směrů.
1)zobrazení spojkou
Při zobrazení předmětu spojkou se vlastnosti obrazu mění se vzdáleností předmětu od čočky. Při přibližování předmětu z velké dálky je obraz nejprve zmenšený a pak se postupně zvětšuje a vzdaluje od čočky, stále je převrácený a skutečný. Je-li předmět k čočce blíž než ohnisko, pozorujeme přes čočku zdánlivý, zvětšený a přímý obraz.
2)zobrazení rozptylkou
Při zobrazení rozptylkou je obraz vždy přímý a zmenšený. Nezachytíme ho na stínítku, ale můžeme ho pozorovat přes čočku. Obraz je zdánlivý.


Optické vlastnosti oka

Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém. Jestliže na ně nepůsobí jiná tělesa silou nebo síly působící na těleso jsou v rovnováze.


Zákon vzájemného působení dvou těles

Stavba lidského oka – komorová tekutina, oční čočka a sklivec tvoří spojnou optickou soustavu. Tato soustava vytváří na sítnici skutečný a převrácený obraz, menší, než je pozorovaný předmět.
Normální oko – přizpůsobuje se rozličné vzdálenosti předmětů.
Blízký bod – nejbližší bod, který ještě okem vidíme ostře.
Vzdálený bod – nejvzdálenější bod, který ještě okem vidíme ostře.
Vady oka – krátkozrakost a dalekozrakost.
Krátkozrakost – obraz vzdáleného předmětu se zobrazí před sítnicí. Úpravu provádíme pomocí brýlí s rozptylkami.
Dalekozrakost – obraz blízkého předmětu se zobrazí až za sítnicí. Úpravu provádíme pomocí brýlí se spojkami.
Zorný úhel – úhel, který svírají paprsky vycházející z okrajových bodů předmětu a vnikající zornicí do oka. Posuzujeme podle něj velikost i vzdálenost předmětu.




Zpět na učivo